Chtít pracovat nestačí. Mít flexibilní nabídku nestačí. Bez lidí kolem sebe to dlouhodobě neurve žádná máma sama. Sdílená péče by měla být normou – ne atrakcí.
Je to už třetí ročník kampaně Mámy to chtěj taky. V prvním jsme bořili tabu, že si máma malých dětí smí přát pracovat. Ve druhém jsme ukázali flexibilní úvazek jako reálnou cestu zpátky. Letos říkáme naplno: bez partnera, rodiny, přátel a šéfů, pro které je sdílená péče samozřejmostí, se práce s péčí dlouhodobě sladit nedá.
Kampaň Mámy to chtěj taky se každý rok posouvá o krok dál – jelikož téma kloubení práce a péče není něco, co se vyřeší během roku. Chceme dlouhodobě ukazovat, jaké všechny výzvy v této oblasti rodiče potkávají.
Máma malých dětí smí chtít pracovat. Ukázali jsme, že to není sobectví, ale legitimní potřeba.
Chtít nestačí. Ukázali jsme flexibilní úvazek jako reálný nástroj návratu na trh práce už během rodičovské.
I s flexibilní nabídkou to žena sama neurve. Bez partnera, rodiny, přátel a šéfů, kteří péči sdílí samozřejmě, se dlouhodobě sladit nedá nic.
rodičů pečujících o dítě do 4 let by se chtělo zapojit do práce
z nich reálně najde vhodnou pracovní příležitost
rodičů uvádí flexibilitu jako zásadní podmínku návratu
matek je do 12 měsíců po rodičovské v evidenci úřadu práce
Ať je nabídka práce sebelepší a chuť pracovat sebevětší, nestačí to. Táta, co se aktivně zapojuje, kamarádka, která je ochotná vyměnit kavárnu za hernu, prarodiče, co (pravidelně) hlídají, i vstřícný nadřízený, který ochotně přesune schůzku do online nebo zvládá pracovat asynchronně. Každý z nich drží jeden důležitý kousek skládačky, díky které se práce a péče dají skloubit.
Každé rodině funguje jiný recept. Cílem kampaně je opět ukázat paletu možností, celý ekosystém podpory. Moc bychom si přály, aby sdílená péče a funkční ekosystémy podpory nebyly výjimkou a atrakcí, které se tleská, ale normou. Protože podporu si zaslouží každá máma.
Táta, který se aktivně zapojuje v péči o děti a buduje si s nimi vlastní pevné pouto.
⬇ Stáhnout vizuálSedm kampaňových vizuálů, sedm lidí z ekosystému podpory. Vizuály si můžete stáhnout a použít je pro sdílení kampaně.
Když máma zvládá péči o dítě a práci, nikdo si toho ani nevšimne. Když to zvládne táta, tleskáme mu. A právě to tleskání a oslavování situací, které by měly být normální, je samo o sobě přiznání, že jsme si na sdílenou péči o dítě a pracující mámy ještě nezvykli. Nechtěli jsme udělat kampaň, která to tleskání zesměšní. Chtěli jsme udělat kampaň, která se zeptá, proč ho ještě potřebujeme.
První dva ročníky řešily, jestli žena může chtít pracovat a jak k tomu najít nástroj. Letos se ptáme na to, co zůstávalo skryté: i s tou nejlepší nabídkou to bez okolí nejde. Sladit práci a péči dlouhodobě znamená sdílet ji – ne si ji jen "odškrtnout" jako mámin úkol.
Kampaň 2026 proto neukazuje jen ženy, které se vrací. Ukazuje i lidi kolem nich: partnera, který přebírá směny stejně samozřejmě jako ona, babičku a dědu, kamarádky i manažery, kteří sdílenou péči neberou jako laskavost, ale jako běžnou součást fungování rodiny a firmy.
Sdílená péče o dítě by měla být norma, ne atrakce.
Sedm kampaňových vizuálů ukazuje jen zlomek toho, kolik podob podpora může mít. Proto jsme v rámci sbírky Skrytí hrdinové skloubení požádali rodiče, ať nám sami popíšou, kdo a jak jim pomáhá práci a péči dát dohromady – a kde naopak narazili. Vznikla z toho knihovna desítek skutečných příběhů, každý s jiným receptem.
Za mě to jde skloubit, ale je potřeba mít správné lidi okolo sebe, umět plánovat a také se úplně nevykašlat na relaxaci nebo nějakou péči o sebe a vztah. Protože nejhorší je to, když žijete jen v tom, že jen pracujete a na nic jiného nemáte čas. Sabina Č., máma dvou dětí
Chceme, aby si v nich každý rodič našel kousek sebe – a viděl, že pomoc může přijít odkudkoliv. Ne proto, že si o ni umí říct, ale proto, že je normální ji nabídnout.
Sdílená péče o dítě by měla být normou. Ne atrakcí.
Ekosystém podpory, který rodiče malých dětí potřebují, nejčastěji začíná doma – u toho, jak si roli u dítěte dělíme mezi sebou. Chceme, aby bylo úplně běžné, že přebalování, koupání nebo pohádku na dobrou noc zvládá jednou máma a jednou táta. Sdílená péče by neměla být výjimka, která si zaslouží obdiv, ale prostá samozřejmost.
Proto na kartičkách najdete vždy dvojici – stejnou činnost, stejnou barvu, jednou s mámou a jednou s tátou. A na rubu pexesa je schovaný malý vzkaz: ambigram MOM / WOW. Když totéž dělá máma, bereme to jako normu. Když to samé dělá táta, najednou je to "wow". My chceme, aby to jednoho dne bylo jen "mom" i "wow" pro oba – protože podpora mezi partnery je základ, na kterém všechno ostatní teprve stojí.
Bez firem a organizací, které tématu věří stejně jako my, by ekosystém podpory zůstal jen na papíře. Děkujeme vám, že nás i téma návratu rodičů do práce podle jejich přání podporujete. Tahle kampaň je už potřetí v řadě náš splněný sen.
Rozhovory bez cenzury s rodiči, kterým se práci a péči daří úspěšně skloubit. Ochotně s námi sdílí, jak vypadá jejich ekosystém podpory, co jim funguje a kde se naopak spálili.
Stejně jako loni vás jednotlivými díly provede moderátorka Katka Říhová – máma dvou dětí, která si sama kloubí kariéru moderátorky, ranní vysílání v rádiu a dojíždění.
Děkujeme hlavnímu partnerovi podcastu, značce Pampers, která rodičům pomáhá zvládat výzvy od ranního vstávání až po poslední večerní uspávání.
Minulé ročníky si všimla řada českých médií. Vybíráme pět textů, které kampaň zmapovaly nejpodrobněji.
Jak si Česko stojí s podporou prácechtivých rodičů v roce 2026? Přečtěte si náš report!